O knize: 2020 / Přátelé a kolegové Sergeje Nikonenka doufali, že jednoho dne sepíše to, co si velmi pečlivě uchoval v jeho paměti, což bylo důležité jak životopis a jako kronika epochálních událostí, a hlavně - jako pozorování vývoje osobnosti, jako zkušenost ve vývoji herce. Výsledkem je kniha – zajímavá, moudrá, vtipná; a tam, kde se vzpomíná na utrpení a smutek, je i víra, že LÁSKA vše změní k lepšímu. Kniha je jako cesta a začíná právě v domě, kde kdysi bydlel Yesenin, přesně v bytě, kde Vasilij Šukšin, Nikita Michalkov a... "Počkej, kdo jde?!" Seryozha byl ohromen - nemohl pochopit, odkud ten hlas přichází. Nakonec si mě všiml a začali jsme se smát. Přišel k mému „držáku“, kde jsme dokončili „cončalovku“, a pak za ním šel na Sivtsev Vrazhek, do jeho úžasného společného bytu, obývaného nezapomenutelnými postavami, mezi kterými jsem od té chvíle žil přesně šest. měsíce.” Nikita Mikhalkov, lidový umělec RSFSR (citováno z knihy memoárů „Území mé lásky“»)